Bajka

Kosovo se nám narodilo, jednostranně se vyhlásilo samostatným, ale vyživující pupeční šňůra z EU mu zůstává.

V.Moravan

Utápí se zde miliardy stejně jako v Palestině nebo v Libanonu a za nedlouho to budou miliardy i z našich kapes. Jsou to peníze, které podporují teroristy a mafiány. Teroristé přestali být teroristy v momentě, kdy spojené státy začaly bombardovat Srbsko. Zjistilo se totiž, že by se jich mohlo využít jako pozemních jednotek během intervence, což se také udělalo. Ovšem mafiáni zůstali neskrytě mafiány do dnes-stačí se zde jen projet a dojde vám kam mizí mnoho kradených aut i od nás z republiky, a to je jen kapka v moři.

Pojďte povíme si bajku a bez ostychu ji můžete říkat dětem před spaním. Učte je lásce k našemu národu a naší zemi.

Představte si zemi. Aby to bylo barvitější tak třeba Kolibříků. Je to hezká, malá země v srdci Evropy. Představte si, že jste v kolibřičí zemi ve vládě. Ve vládě, která musí jít s moderním trendem doby, ba je jím přímo tlačená, tedy musíte mít jakýsi azylový zákon. A ačkoliv je to nesmyslné a proti vašemu národu, avšak ruku v ruce s trendem doby, musíte mít i zákony, které hýčkají menšiny, kupříkladu Kukačky. Kdo ví kde se ti cizáci vzali (snad daleko na východě), nikdo je sem nezval a odkud se o vaší kolibřičí zemi dozvěděli? Dnes je to jedno, jsou tady a díky sociálnímu systému, který nebyl vytvořen pro jejich příživnickou mentalitu, se množí a škodí vašemu vlastnímu kolibřičímu národu, zprvu neznatelně, ale čím jich je víc tím je to horší a tím jsou drzejší.

Mnohým je to jasné, mnohý to vidí, děje se to i v sousední zemi Strakapoudů a Strnadů a zemích dalších. Každý by s tím chtěl skončit a Kukačky vyhnat (teda každý až na jedince postižené multikulturní zhoubou doby-kdo ví jestli nakonec nebude mít víc obětí než podobné ideje proti přirozenosti člověka jako fašismus nebo komunismus), ale kvůli přehnaně až do sebezapření vyhrocenému humanistickému trendu, který se objevil daleko za oceánem, se s tím nedá nic dělat, a tak všechny pracovité země včetně té naší kolibřičí pomalu spějí, nepoučeny dějinami a dosavadními zániky velkých říší, k sebe destrukci rozložením zevnitř.

Paradoxem je, že právě země za oceánem odkud nám „dnešní“ světová "nemoc" přišla, vznikla genocidou původního obyvatelstva a vyrostla na otrokářském systému. Další paradox je, že tuto spásnou myšlenku podporují vehemntně národy jež bohatly z kolonií a dodnes z nich profitují. A všichni dohromady se dnes snaží dělat morálku světu. Neodvažuji se odhadovat komu je tenhle multikulturní nesmysl ku prospěchu nicméně jeden celá staletí v pogromách perzekuovaný chudáček mne napadá. A možná tenhle otloukánek, co má prsty ve všem, ale na venek v ničem, nechce už být při příští pogromě ten první na ráně.

Kolibříci už dnes přicházejí o vhodné podmínky na to aby vychovali své vlastní mladé, musí dlouho studovat aby mohli vydělat víc peněz a tak živit stále se zvětšující množství Kukaček a tak jim nezbyde dost sil na to aby vyvedli více než jednoho nebo dva mladé Kolibříky. Dokonce stát už nemá peníze ani na účinné očkování pro své mladé proti chorobám a začal kupčit se zdravím svého národa, a mladí i staří musí platit jen za to, že vejdou do dveří k doktorovi. Tím pádem původních obyvatel ubývá a národ stárne, ale Kukačkám jež vyžírají to co samy po celá staletí nesadili ba ani nesklízeli, se daří. Ačkoli krize Kolibříků i jeho sousedních národů se stále prohlubuje není to ještě tak beznadějné jako jinde.

Daleko na jihu starého kontinentu existuje národ Kukačkám podobný ne vzhledem, ale jejich mentalitou. Tyhle jihoevropské Kukačky mají dokonce svůj vlastní stát, ale stejně jako kukačky v zemi kolibříků jsou líné a nechce se jim moc pracovat, raději parazitují jako virus na jiných. Tyhle jihoevropské Kukačky jsou drzejší než kterékoliv jiné v dnešní době. Dokonce si vybudovali systém jak ostatní národy připravovat o nadvládu nad územím. Dělají satelitní vesnice a osady až hluboko v území jiných národů. A až se tam přistěhují a rozmnoží do hojného počtu, tak území vyhlásí za své.

Cenné nerostné suroviny jsou na dosah, Kukačky se nemohou, jak jsou natěšené, už udržet a tak zprvu opatrné dnes vytváří agresivní expanzní politiku jen aby už už byly u toho nejcennějšího a vidí se, jak vybírají cizí hnízda a bohatnou na tom bez práce. Jejich radikální jádro se dokonce chytá zbraní a formuje teroristické jednotky Ultra Cizí Kukačky (UCK).

Děje se tak v zemi Holubů. Holubové už toho měli dost a chtěli je vyhnat, to se už dařilo, ale Kukačky nechtěli jít zpět do země svého původu, kde nic není, protože tam nikdo nepracuje a všichni jsou líní, chtěli raději jít do zemí dalších pracovitých národů, kde by se ze sociálních systémů měli bez práce dobře a navíc jim to tamější azylové zákony umožňovaly.

Ostatní národy před vidinou že by museli živit další dva miliony Kukaček, které by nedělali nic a nebo jen páchali zločiny a organizovali se v mafiích, se rozhodly že raději dle trendu jež přišel z poza oceánu nazvou Kukačky oběťmi a dají jim to co chtějí – tedy kus země Holubů. Samo sebou to nešlo hned. Bylo jasné že to bude dlouhodobý proces. Hned v začátku konfliktu tam samozřejmě nebylo možno pustit kde koho, např. dlouholeté spojence Holubů, navzdory nelibosti západu stále velmocné Hrdličky. Hrdličky tam přijít nemohli, protože na migraci obyvatel z oblastí propuknuvších bojů Holubů proti kukaččím teroristům by to nemělo vliv, kukačky by si pořád mohly požádat o azyl s odůvodněním že se jim děje křivda.

Takže výsadková brigáda Hrdliček nechtě vyvolat mezinárodní konflikt a být zase tím špatným, musela otočit svá letadla ve vzduchu, protože jim nebyl povolen přelet jistého státu, situaci se Hrdličky snažili zachránit ještě tím, že stáhli některé své jednotky z jiné blízké konfliktní oblasti a ti s narychlo přepsanými nápisy na vojenské technice z SFOR (SýkorčíFOR) na KFOR (KukaččíFOR) přijeli, ale nestihli to ani včas ani v takovém počtu, který bylo třeba na obsazení celé provincie.

Postupem času to došlo tak daleko, že kukačky si drze přivlastnili celou provincii původně patřící Holubům a vyhlásili ji za svůj další kukaččí stát.

A jak to dopadlo?

Nedopadlo to. Část světa to na chvíli pobouřilo a část v hloupé naději, že se zbaví problémů to přijala a uznala jednostranné rozhodnutí kukaček. Po srdcerybné týden trvající medializaci se problém zametl pod koberec a přešlo se k vyčkávací taktice. Čeká se jestli se kukačky už nažrali a jestli holubí čest a národní hrdost, šikanovaná zahraniční politikou, zůstala celá. Tedy jestli si Holubové tu drzost a zásah do své suverenity nechájí jen tak líbit.

Není to tak dlouho co jsme podobně jako dnes Srbové o své území přišli i my a stali se následně protektorátem. I aktéři co v tom mají prsty jsou hodně podobní. Nepředpokládám že Albánie by rozpoutala tak velký sled událostí jako ve své době Německo, ale tady jde o princip. Politici nám dělají zákony a krom toho, že se nás snaží odírat kde se dá aby měli čím zaplatit všechny prohrané mezinárodní průsery – pardon arbitráže, snaží se nám pomocí těch zákonů dělat morálku a říkat co se sluší a patří. Tohle páni politici co jste udělali s Kosovem se nesluší. A chování české vlády při přijímání stanoviska jestli uznat nebo neuznat sprostý „stát“ mafiánů a teroristů, že čeká jak na tom bude většina států, je nepochopitelné už z hlediska našich ne tak dávných historických zkušeností. Ale je to přesně jako v tom vtipu kdy se ptají Němce, Rusa a Čecha: „Jaký máte názor na fronty na maso?“ Němec odpoví: „Tomu nerozumím! Co je to fronta?“ Rus odpoví: „Tomu nerozumím! Co je to maso?“ A Čech odpoví: „Tomu nerozumím! Co je to názor?“ Bohužel páni politici, že to co provádíte už přestává být legrační.

Mimochodem jakákoliv podobnost bajky s realitou je čistě náhodná a je mým osobním ryzím paranoidním výmyslem!